NAŠE JMÉNO,
NÁŠ ZÁVAZEK.
Když jsem byl malý, moje příjmení znělo dětem směšně.
Ngô – v překladu „kukuřice". Chtěl jsem být jako ostatní.
Nguyen. Tran. Západnout.
Moji rodiče ale říkali něco jiného:
„Ngô je tvoje jméno. A zároveň tvoje rodina."
Z vesnice ve Vietnamu přes cestu do Čech až sem – do místa,
kde dnes jméno Ngô stojí nad vchodem.
Dali jsme mu tvář, chuť, srdce.
Dnes je pro mě Ngô víc než jméno.
Je to prostor, kde se setkává minulost s přítomností.
A kde doufám, že i vy najdete důvod se vracet.
Hùng Ngô
